Tak jako většina vrstevníků i já jsem začínal fotografováním kamarádů tátovou flexaretou. Fotky jsem po nocích vyvolával v zatemněné koupelně vypůjčeným historickým zvětšovákem a blokoval tím chod domácnosti. Na „vyšší“ třídu jsem se dostal zakoupením zrcadlovky Praktica PLC 3 a vybavením domácí fotokomory polským zvětšovákem Krokus. Praktica byla nezničitelná, provázela mě prakticky všude, přežila několikeré utopení nejen ve sladké, ale i slané vodě, a nebýt neznámého lumpa, měl bych ji asi dodnes. Fotil jsem dění okolo sebe a zásoboval kamarády a známé „reportážními“ snímky z našich společných akcí.

Další, tentokrát kratší, etapa byla s Canonem. Ten už mi posloužil k realizaci prvních zakázek. Díky vypůjčenému EOS 50 jsem se dostal ke splnění snu a pořídil si Nikon F 100. Následoval digitální Nikon D70, potom Nikon D200 a nyní pracuju s Nikonem D700.

Ale kdo jednou zkusí kouzlo temné komory (koupelny), vrací se k ní i nadále. Proto si stále nechávám i nepraktickou, velikou a těžkou Mamiyu RB 67, kterou je sice utrpení tahat, ale ty negativy…

Tak to je ve stručnosti 34 let mého focení. Fotím dlouho a určitě ještě dlouho budu.